V závěru minulého týdne proběhla další schůzka ministra Pavla Dobeše a lidí, kteří se kolem něj objevují velmi často, tedy Zdeňka Franeka a Jiřího Frkala. Jelikož Ostravsko v těchto dnech skutečně žije jinými tématy (metanol), jeví se tato destinace jako dobrá a nenápadná a ukázala se taky vhodná i pro nocleh všech aktérů. Předmětem zájmu zmiňované schůzky bylo mimo jiné zrychlení prodeje dceřiné společnosti Českých drah – ČD Telematiky.
Tato aktivita má dva důvody. První, bohulibý, nalézt přece toho správného nového vlastníka je v osobním zájmu ministra Dobeše a jeho věrných dobešovců. Doba je těžká, překotná a budoucnost funkcí nejistá. Druhý důvod je však ryze pragmatický. Prodej ČD Telematiky by byl dalším zdrojem příjmů pro velkou ekonomickou propast, do níž se České dráhy, majitel Telematiky, řítí. Není již žádným tajemstvím, ani účetním, že se v současnou chvíli ČD dostávají na samotnou hranici možné zadluženosti, kterou oddalují jen prodejem majetku, což pochopitelně nejde donekonečna.
čtěte také: RENÉ PORUBA: NA MINISTERSTVU JE TO JAKO V POHÁDCE O PEJSKOVI A KOČIČCE
Pád přijde brzy
Navenek se situace v ČD zatím nijak dramaticky neprojevuje, ale to se brzy změní. Třeba i tím, že pokud bude Ministerstvo dopravy i nadále vypisovat výběrová řízení na provozování nedotované dopravy jako doposud, nebudou se jich moci ČD zúčastňovat, protože v podmínkách těchto tendrů jsou takové požadavky na kvalitu služeb, že ČD budou muset za účelem splnění podmínek nakupovat nové vozy, a nákup vozů znamená další zadlužování. Takže se brzy zřejmě dočkáme situace, že na vybrané tratě vůbec ČD nenastoupí do tendrů, a jejich služby tak převezme v nejbližších letech konkurence.
Aby ČD tuto situaci zvládly, potřebují mimořádné finanční příjmy, nejlépe v hotovosti, jelikož účetní transakce, přesouvání peněz z kapitoly do kapitoly v tuto chvíli už nepřináší žádný efekt. To samé se dá říci o příjmech z provozu Českých drah, ty v podstatě jen navyšují ztráty. Selektivní metodou možných řešení se dostaneme k tomu jedinému, co připadá v úvahu, a to je další prodej majetku, kterým dráhy disponují.
Pozemky kolem drážních budov
Jedním z aktuálních projektů je převod pozemků pod staničními kolejemi a převod samotných nádražních budov na SŽDC, ideálně za desítky miliard korun. To by však SŽDC muselo na tyto pozemky a nemovitosti mít peníze, což v současnou chvíli nemá. Jednou z variant jsou samozřejmě daňoví poplatníci. Kdyby pan ministr Kalousek tyto peníze nenašel všechny najednou, nevadí, stačí, když je bude poskytovat pravidelně každý rok (jako třeba církevní restituce), třeba jen půl miliardy nebo jednu celou…to pak ČD takto podepsaný kontrakt vezmou, zastaví u banky a půjčí si obratem další hotovost.
V této chvíli se však zdá, že ani pan ministr financí není tomuto řešení nakloněn. Má smysl sypat další a další peníze do ČD, které doposud neprošly žádnou restrukturalizací jako třeba SŽDC? A kdy de facto stát zaplatí za svůj majetek vlastně podruhé?
psali jsme: Proč Pavel Dobeš nemluví pravdu, zajistil jsem peníze z EU na otevřený tendr na registry vozidel
Cargo nepomůže
Ani ČD Cargo své matce, Českým drahám, nepomůže. Razantně klesající obrat společnosti vyvolán propadem v přepravě znamená, že Cargo nemá dost kapitálu, aby matku sanovalo. Navíc obrovskou bilanční ztrátu Carga už nebude možné krýt účetními operacemi jako v minulosti a v následujících dnech a týdnech vyjde celá pravda o špatném hospodaření napovrch. Obrovská ztráta, která se za rok 2012 může reálně vyšplhat až k 800 milionům korun, začne potápět i samotné České dráhy.
Proto osobní zájmy a potřeba financování Českých drah ženou ministra Dobeše na pochybných schůzkách k prodeji ČDT. Není náhoda, že se v této souvislosti objevuje jméno Knop-Kostka. Ten, kdo v posledních 20 letech něco na železnici řídil, musí tohle jméno určitě znát.
Psali jsme: